Pironi klasifikace chronického střevního selhání (CIF)
Chronické střevní selhání se klasifikuje podle tří hlavních systémů: funkční klasifikace (typ I-III), patofyziologická klasifikace (podle mechanismu) a klinická klasifikace (podle potřeby intravenózní suplementace). 1
Funkční klasifikace
Tato klasifikace rozděluje střevní selhání podle časového průběhu:
- Typ I: Akutní, krátkodobý stav
- Typ II: Prolongované akutní selhání
- Typ III: Potenciálně chronický stav vyžadující dlouhodobou parenterální výživu 1
Patofyziologická klasifikace
Klasifikace podle základního mechanismu střevního selhání zahrnuje pět hlavních kategorií 1:
- Syndrom krátkého střeva (short bowel syndrome) - zbývající tenké střevo v kontinuitě <200 cm
- Střevní píštěle
- Střevní dysmotilita (např. chronická intestinální pseudoobstrukce)
- Mechanická obstrukce
- Extenzivní onemocnění sliznice tenkého střeva
Podklasifikace syndromu krátkého střeva
U pacientů se syndromem krátkého střeva se rozlišují tři anatomické kategorie 1:
- End-jejunostomie (nejčastější - 82% případů) 2
- Jejunokolická anastomóza (přibližně 16% případů) 2
- Jejunoileální anastomóza s intaktní ileocékální chlopní a celým tračníkem (vzácné - 2% případů) 2
Klinická klasifikace
Klinická klasifikace je založena na objemu a energetické potřebě intravenózní suplementace (IVS). 1
Původní 16-kategoriová klasifikace ESPEN
Původně byla vytvořena 16-kategoriová klasifikace kombinující potřebu energie a tekutin 3, 4. Studie však ukázala, že:
- 50% pacientů se koncentruje pouze do 3 kategorií 3
- 9% pacientů vyžaduje pouze tekutiny a elektrolyty bez energie 3
- Potřeba objemu tekutin lépe odráží ztrátu střevní funkce než energetická potřeba 3
Zjednodušená 8-kategoriová klasifikace
Na základě klinických dat byla vytvořena zjednodušená 8-kategoriová klasifikace, která kombinuje: 3
Dva typy IVS:
- Pouze tekutiny a elektrolyty
- Kompletní parenterální výživa obsahující energii
Čtyři kategorie objemu:
- Nízký objem
- Střední objem
- Vysoký objem
- Velmi vysoký objem
Tato zjednodušená klasifikace se ukázala jako praktičtější pro klinické použití i výzkum 3.
Klinické poznámky
Důležitá upozornění:
- 53% pacientů s CIF vyžaduje maximální kategorie suplementace (nejvyšší objem i energie) 2
- 97% pacientů vyžaduje parenterální energii (průměr 17 ± 12 kcal/kg/den) 2
- Ačkoliv 92% pacientů podstoupilo střevní resekci, pouze 53% splňuje kritéria syndromu krátkého střeva podle patofyziologické klasifikace 2
- 12% pacientů má kombinaci více patofyziologických příčin 2
Praktické využití klasifikace:
Klasifikace by měla být používána společně s patofyziologickým mechanismem střevního selhání pro optimální charakterizaci pacienta 3. Toto umožňuje:
- Homogenizaci kategorizace pacientů mezi centry
- Srovnání výsledků léčby
- Lepší plánování terapie
- Standardizaci výzkumu 3, 4
Ultra-krátký syndrom střeva je definován jako 1:
- U kojenců: reziduální tenké střevo <10 cm
- U dospělých: reziduální tenké střevo <20 cm
- Zahrnuje gastrostomii nebo duodenostomii
Tato klasifikace je klíčová pro rozhodování o indikacích k transplantaci střeva a pro dlouhodobé sledování pacientů 1.